Když mám školu

12. listopadu 2017 v 23:09 | Ella |  Dear Diary
Zase nemůžu usnout. Je to způsobeno dost velkou dávkou kofeinu a tím, že čekám, až se milost, u které spím, uráčí dočíst 6 stránek z učebnice po dvou hodinách prokrastinace.
A tak si klasicky vyčítám, že už nespím a vím, že zítra budu zase unavená a spolužačky se mě budou klasicky ptát, jestli nejsem nemocná. Nicméně k tématu.
Když jdu do školy, vstávám v půl šesté ráno. Aspoň teda pro mě je to ráno. Normální lidé tomu ještě stále říkají noc a lidi na tahu netuší, co se děje. Každopádně vstanu, většinou, nejsem dokonalá, někdy to prostě nejde. Ale když fakt vstanu, snažím se být co nejvíc potichu. Hlavně neprobudit spolubydlící, ale zkusit probudit sebe. Taky dost nadlický úkol. A potom hůrá na nádraží.
Ve "studentovi" na trase Brno-Olomouc se potkávám se znamými tvářemi. Já je poznávám, oni mě ne. Jsem další z pasažérů, který je budou otravovat. Usedám na své klasické místo vedle někoho, kdo by si přál, abych tam neseděla. Radši by se víc rozvalil, to já taky, co si budem. Dostávám nedobré cappuccino a noviny. Třeba je začnu číst, třeba. A pak spím. Dřív jsem koukala na filmy, ale ta hodina za to nestojí a většinu už jsem viděla.
Přijíždíme do Olomouce, už jsem vzhůru dvě hodiny a ještě jsem ani nedorazila do školy. Chodím za 5 minut osm a vypadám, jak kdybych si užívala postele do poslední vteřiny. Většina spolužáků netuší, že dojíždím. Vysvětlovat jim to mě nebaví. Sama už jsem totiž zapomněla, proč to dělám.
V 8:00 začíná přednáška. Já začínám mít hlad. Vždyť jsem dvě a půl hodiny na nohou a je čas svačiny.
Vlastně nemám právo si stěžovat. Dojíždění jsem si zvolila sama. Varovali mě a možná, že kdyby to všechno bylo jinak, tak by mě to tolik netrápilo a nevadilo. Ale ono to je, jak to je a tohle je jen další důvod, proč se tak moc toužím přestěhovat.
Dobrou noc
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama