Nevěřím

22. listopadu 2017 v 14:28 | Ella |  Dear Diary
Před nějakým časem se mi stala jedna nehezká věc. Mě to drasticky poznamenalo. Udupala jsem to v sobě a nechala to být. Jenže ono se to vrátilo. Vždycky se to vrátí. Mně se to vrátilo v mém období smutku. Vrátilo se to jako facka a já to pořád strkám zpět. Strkám to zpět, protože mi dochází, jak moc jsem pořád ublížená.
A nejde o jednu osobu. Začnu u..Cecila. Nepomohl. Nezeptal se. Nebyl tu pro mě. Byl v druhé místnosti spolu s ostatníma.
S Cecilem se už nebavím, tak ať mi vleze na hrb. Já mám pech na Hellu. Hella je zosobněním..sobeckosti? Bohužel, zní to fakt zle na to, jak moc se s ní bavím. Ale tenhle pocit se mi vrátil až s tamtím. Doteď jsem si to neuvědomovala. Takže pardon.
Jenže na rozdíl od ostatních, kteří se rozhodli problém ignorovat, protože byli mladí a postavit se k nějakému stanovisku a odchod ze šedého zóny znamenalo společenskou sebevraždu, ona stanovisko měla. Ale ne to moje. A já jsem potřebovala, aby si někdo stoupnul za mě.
Třeba bych to neřešila až teď. Ale takhle jsem jim uvěřila. Uvěřila jsem, že to nebylo nic špatného. Uvěřila jsem jim, že přeháním.
Teď jsou v mém životě noví lidé a ti tvrdí něco jiného.
A já teď nevím, jak se cítím já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama