Prostě nevím

19. listopadu 2017 v 12:06 | Ella |  Dear Diary
Stejně jako pocit vítězství pomine a zůstane jenom vzpomínka a popřípadě i pohár, tak i moje blaženosti pomalu pomíjí. Deprese se nevrací, to mohu s jistotou říct, ale nejsem ani šťastná. Ani nemohu.
Musím uznat, že záležitosti se spolubydlící se značně vyjasnily a začínám si opět hledat cestu k ní. Ale jinak jsou má trápení pořád stejná. Tedy víceméně. Zjistila jsem, že má touha po onom chlapci byla jen touha vědět, že mě má někdo rád. Konkrétně on to ale nutně být nemusel a ani to nezvládl. Zdá se, že se tedy začíná něco dít. Já už ale chci jenom klid. Chci mít každý den stejný a nebát se, jaká další rána se v mém zjizveném srdci objeví.

Tak tu tak čekám na to, co bude a prostě nevím, jak mi je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 supice | E-mail | Web | 19. listopadu 2017 v 17:44 | Reagovat

Bude líp, uvidíš. Stačí tomu jen uvěřit!:)

2 supice | E-mail | Web | 19. listopadu 2017 v 17:45 | Reagovat

I když,... nejen uvěřit, ale taky pro to něco udělat, že;))

3 Ella | Web | 19. listopadu 2017 v 17:57 | Reagovat

Jo, bude líp :)

4 Tabitha | Web | 19. listopadu 2017 v 23:05 | Reagovat

Každý den stejný...Nebyla by to trochu nuda?

5 Ella | 20. listopadu 2017 v 7:02 | Reagovat

Ano, uznávám, zní to tak, ale žádný extrém prostě není výhra.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama