Trocha hořkosti

15. listopadu 2017 v 8:36 | Ella |  Dear Diary
Dneska jsem vstala s myšlenkou: dneska to prostě bude dobrý! S touhle myšlenkou jsem jela do školy a zvládla celý dopoledne.
Necítím se dobře, cítím, že uvnitř mě je schovaný ten pocit, který mne vždycky celou zaplaví a upoutá na jedno místo. Dneska jsem to ale krotila, snažila se myslet na jiné věci, při vzpomínce na včerejší pocity jsem rychle změnila svou činnost a vzpomínku zahnala do kouta své mysli.Nicméně na obědě mi spolužačka řekla něco, co mě opravdu dostalo.
Máme ve škole takový seminář, kde je nás pouze dvanáct a mluvíme o svých pocitech a děláme různé skupinové aktivity na zlepšení vztahů. Jo..tenhle blázen studuje psychologii.
Nicméně na poslední hodině jsem se svěřila, neřekla jsem jim zdaleka vše, ale stejně jsem něco ze sebe dostala ven. A bylo mi trošičku líp.
Na dnešním obědě mi řekla spolužačka, že si určitě zase budu stěžovat, jak se cítím a že se nemám dobře. Pak mi nabídla, že na mne počká a půjdeme spolu do školy. Odmítla jsem ji. Dodala, že doufá, že se cestou do školy nezhroutím, zasmála se a odešla.
Zní to jako šikana? Není. Ona si jen neuvědomila, jak blízko byla pravdě. Lidé si dělají neustále srandu sami ze sebe a z ostatních. Ale je důležité vědět, kde je hranice a určitě je důležité poznat, když někdo křičí o pomoc, jen hodně potichu.
Na následném semináři jsem odmítla říct, jak se cítím, což je u nás povolené. Kvůli ní budu hodně dlouho hledat cestu k dřív dosaženého důvěře.
P.S. Bude z ní určitě skvělá psycholožka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss | Web | 15. listopadu 2017 v 20:35 | Reagovat

To od ní opravdu nebylo fér...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama