Loučení

1. prosince 2017 v 10:28 | Ella |  Dear Diary
Poslední dny v Brně se blíží a mně dochází, že až jednoho dne někdo řekne Brno, zkazí mi zbytek dne. A to mě opravdu štve. Město je to totiž krásný. Ale to je vše.
Pořád se mi budou v hlavě honit vzpomínky na dny, kdy mi trvalo dostat se z Olomouce do Brna přes tři hodiny. Kdy jsme ve škole skončili ve 2 a já stejně byla doma v 5. Doma mě potom přivítala spolubydlící, která si postěžovala, jak je jí doma smutno a jak se celý den nudila. Já jsem se vlastně rovnou přesunula do postele a modlila se, aby jí nevolal přítel. Zavolá, každý večer zavolá. Ideálně když už skoro spím a pak spolu mluví. Každý den je takhle stejný, s tím, že někdy ještě musím do práce, kterou nenávidím, abych měla na jízdenky. Jíst jsem přestala potřebovat už dávno.
Což mi připomíná den, kdy jsem měla na účtu 100 korun. Což je vlastně ještě dost dobrý. Ale potřebovala jsem se dostat do Olomouce a zpět. Tak mi večer na účtu zůstalo 8 korun. K večeři jsem měla dva rohlíky. Slíbila jsem si totiž na začátku, že za žádnou cenu nevynechám školu kvůli nedostatku peněz nebo kvůli lenosti.
No, když přejde školní týden (tedy pondělí až středa), buď jedu domu, kde se většinou taky hromada věcí zhroutí, a nebo zůstávám v Brně. Sama. Spolubydlící jede za přítelem do Prahy (pokud nejede on za ní) a já nevím, co bych. Teda krom školy, ale to zas nejde dělat pořád.
Takhle jsem byla v hospodě a kamarád mi povídá, jak je tu hromada skvělých klubů a hospod. Pár mi jich vyjmenoval. Jména mi nic neříkala a přiznat, že jsem tu byla v hospodě celkově dvakrát jsem taky nechtěla. Tak jsem jen přitakávala, jak je Brno prostě úžasný. Jo a prej jsou tady taky úžasný lidi. Ale ty se asi přede mnou schovávají. Nebo já před nimi?
Tak jsem asi závislá na jediném kontaktu, který mi tu zůstal. Podnikáme spoustu zajímavých věcí, jako učení se a prokrastinace v jeho posteli. Ale i tak jsem za to hrozně ráda, protože aspoň něco ničí ten zbytek depresivního Brna.
Třeba by to bylo lepší, kdybych tu bydlela dýl. Nakonec bych třeba zašla do nějakého pubu, třeba bych si našla přátele. Třeba dobrou práci a třeba bych si našla lepší spolubydlící. Ale já utíkám, protože na to nemám. A tentokrát doopravdy. Když jsem utíkala z Prahy, pořád s někým ze své minulosti. Teď utíkám nadobro před celou minulostí, přede všemi. Mohla bych si zrušit facebook a nejspíš už bych se se spoustou lidí nikdy neviděla. To sice nechci, jelikož pořád jsou tu lidé, které v životě chci a potřebuji. Ale je to možnost a někdy si nemůžu pomoct a přemítám o tom, jaké by to bylo, zahodit celou minulost za hlavu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama