Šuplíky

11. prosince 2017 v 23:10 | Ella |  Dear Diary
Mám v sobě spoustu křivd. Mám pocit, že neustále odpouštím, ale nezapomínám. Kdybych totiž neodpouštěla, zášť by bylo moje druhý jméno. To ale nechci, a tak zas a znovu odpouštím.

Sama jsem si vždycky říkala, že raději žádat o odpuštění nežli o svolení. Jenže mě nikdo o odpuštění nežádá a já ho stejně rozdávám. Protože musím. Ale to je jen tak na úvod. Dnes chci totiž mluvit o kamarádství a láskách a hlavně o šuplíku Otevřít po rozchodu.


Poprvé jsem byla zařazena do šuplíku Otevřít po rozchodu právě Rebelkou, která mě dnes přivedla na celou tuto myšlenku. Byly jsme nejlepší kamarádky. Nerozlučné. Celé proti světu hledajíc lásku. Já v lásce nikdy nebyla dost úspěšná, a tak jsem ji potřebovala po svém boku. Ona byla doteď úspěšnější, respektive do dneška. Víte, když si našla svého prvního chlapce, vyšlo jí to. Našla si někoho, koho milovala a už nepotřebovala nejlepší kamarádku. Teda, jednou měsíčně, ale to stačilo. Ze začátku jsem byla naštvaná, ukřivděná a smutná a smířila se s tím. Našla sinové nešťastné duše bezlásky a nakonec jsem se se svým místem v tomto šuplíku u ní smířila. Dokonce by se dalo říci, že se mi to začalo líbit. Dost jsme se odcizily, ale nikdy neztratily kontakt. No a dneska mě vytáhla a byť tu pro ni ráda jsem, nedokážu se s novým šuplíkem Zase velký kamarádky dost smířit. Bojím se totiž, že se k sobě vrátí (což bych jí nejvíc přála), ale mě zase hodí do toho šuplíku, který už nebude tak vyhřátý a zpohodlnělý, jak posledně. Bude zase temný, nový a nepříjemný. Ptám se vám, proč nemohou kamarádky a kluci fungovat dohromady? Že je tohle jen jeden případ? A co moje stará dobrá Spolubydlící? No ta byla taky nešťastná, dokud si nenašla skutečnou lásku. Teď už mě nepotřebuje, tak mě šoupla do toho šuplíku. Ale tady to je jiný. U Rebelky jsem byla z části dobrovolně. Od Spolubydlící utíkám a než si stihne všimnout, přestěhuju se do šuplíku Vzpomínky.

Mám si teda taky někoho najít, abych držela krok s kamarádkami a nebyla ta nezadaná zoufalka? Možná opravdu všechny kompenzujeme nedostatek lásky v přátelství a pak to přátelství nepotřebujeme. Ale já mám pocit, že ho budu potřebovat vždycky.

Že jsem na někoho zapomněla? Ne. Myslím na Pivoňku a na to, že náš vztah je pořád stejný, byť je už tak dlouho zadaná. Ale taky to mělo svoje mouchy. Kdysi jsem jméno jejího přítele slýchala v jednom kuse, což dělá každý na začátku a dost mě to štvalo. Ale to přešlo a já v šuplíku Otevřít po rozchodu nejsem. Co je teda jinak? Já nevím. Myslím, že je to v
tom začátku.
Rebelka i Spolubydlící po těch klucích bezmezně toužily a když je dostaly, nic jiného nepotřebovaly. Nepotřebovaly mě. A nepotřebovaly ani jinou kamarádku. Pivoňka si byla v začátcích dost nejistá a pak ji to semlelo jak lavina. Lavina nechutný růžový lásky, která se jí nepustila. Ale nepustil ji ani rozum. A za to jsem ráda. Protože říkám vám, smířit se s zařazením do Otevřít po rozchodu je stejně na nic jako smířit se s Zase velký kamarádky.

A tak chci jen říct. Najděte si někoho, s kým budete šťastné, ale nezahazujte ty, které jste měli rádi před tím. Nikdy nevíte, kdy budete muset otevřít šuplík Otevřít po rozchodu a to poslední, co v tu chvíli budete chtít, je najít ho prázdný.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 supice | E-mail | Web | 17. prosince 2017 v 21:29 | Reagovat

Myslím si, že opravdová kamarádka na tu druhou nezapomene jen kvůli klukovi. Ano, bude s ní trávit pravděpodobně míň času než dřív, ale nevykašle se na celé přátelství...protože holčičí přátelství prostě nejde ničím nahradit:) Holt, tak se poznají ty pravé kamarádky;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama